Kometa

Jaromír Nohavica

brnkat ^AmiSpatřil jsem kometu, oblohou letěla, chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela, ^Dmizmizela jako laň ^G7u lesa v remízku, ^Cv očích mi zbylo jen ^E7pár žlutých penízků. ^AmiPenízky ukryl jsem do hlíny pod dubem, až příště přiletí, my už tu nebudem, ^Dmimy už tu nebudem, ^G7ach, pýcho marnivá, ^Cspatřil jsem kometu, ^E7chtěl jsem jí zazpívat. refren^AmiO vodě, o trávě, ^Dmio lese, ^G7o smrti, se kterou smířit ^Cnejde se, ^Amio lásce, o zradě, ^Dmio světě ^Ea o všech lidech, co kdy ^E7žili na téhle ^Amiplanetě. ^AmiNa hvězdném nádraží cinkají vagóny, pan Kepler rozepsal nebeské zákony, ^Dmihledal, až nalezl ^G7v hvězdářských triedrech ^Ctajemství, která teď ^E7neseme na bedrech. ^AmiVelká a odvěká tajemství přírody, že jenom z člověka člověk se narodí, ^Dmiže kořen s větvemi ^G7ve strom se spojuje ^Ca krev našich nadějí ^E7vesmírem putuje. refren^{Ami Dmi G7 C Ami Dmi E E7 Ami} Na na na ... ^AmiSpatřil jsem kometu, byla jak reliéf zpod rukou umělce, který už nežije, ^Dmišplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat, ^Cmarnost mne vysvlékla ^E7celého donaha. ^AmiJak socha Davida z bílého mramoru stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru, ^Dmiaž příště přiletí, ^G7ach, pýcho marnivá, ^Cmy už tu nebudem, ale ^E7jiný jí zazpívá. refren^AmiO vodě, o trávě, ^Dmio lese, ^G7o smrti, se kterou smířit ^Cnejde se, ^Amio lásce, o zradě, ^Dmio světě, ^Ebude to písnička ^E7o nás ^Amia kometě ...